Samostatné ženy. Takové ženy, které si umí poradit samy, stojí si za svým, a nebojí se přijmout odpovědnost za svůj život. Když si na to teď vzpomenu, říkám si, že taková samostatnost není něco, co se člověk naučí přes noc. Je to spíš dlouhý proces, během kterého si žena začíná vážit sama sebe, respektovat své potřeby a v neposlední řadě se učí být nezávislá. Samostatná žena rozhodně není ta, která všechno zvládá perfektně a bez pomoci. I samostatné ženy potřebují podporu, ale ví, kdy a jak si ji požádat. Samostatnost pro mě není o tom být od všech ostatních oddělená nebo nikdy se na nikoho neobrátit. Jde o to, mít vnitřní sílu a sebevědomí postavit se čelem ke všemu, co život přináší, a vědět, že to zvládnu. I když se to ne vždy povede hned napoprvé.

Samostatné ženy se nebojí dělat své vlastní rozhodnutí, nespoléhají na to, co od nich čeká okolí nebo co by bylo “správné”. Rozhodují se podle toho, co je pro ně nejlepší, co je naplňuje. A to, že mají jasnou představu o svých hodnotách a cílech, jim dává tu svobodu – svobodu žít život podle svých pravidel. Myslím, že samostatnost je úžasná, protože není spojena s osamělostí, jak si někteří možná myslí. Naopak, samostatná žena je schopná si vytvořit prostor pro sebe, ale zároveň je otevřená vztahům, přátelství a lásce. Neztrácí se v tom, co si od ní kdo očekává, a dokáže říct “ano” nebo “ne” podle toho, co opravdu chce a potřebuje.

Samostatné ženy jsou silné, ale nejsou bez emocí. Není to o tom být tvrdá nebo bez citu, je to spíš o tom, že mají svou vnitřní sílu, díky které zvládají životní překážky a výzvy. Vědí, že nejsou závislé na nikom jiném, protože dokážou postavit svůj svět na vlastních nohách. A to je to, co mě na samostatných ženách fascinuje – jejich schopnost být nezávislé, ale zároveň vědět, kdy být otevřené a zranitelné!